Hrudník (thorax) poskytuje ochranu pro srdce a plíce a spolu s bránicí je součástí nádechových a výdechových pohybů. Hrudní koš se skládá z hrudní kosti, hrudní páteře a žeber, která se vzadu napojují na hrudní obratle. Počet žeber odpovídá počtu hrudních obratlů- 12 . Máme sedm páru pravých žeber, která se připojují vpředu k hrudní kosti, a pět nepravých, tři se spojují k sobě a tvoří žeberní oblouk a dva poslední páry jsou volná. Žebra jsou na začátku, kde se připojují k hrudní kosti, chrupavčitá a pružnější. Vzadu, kde se napojují na hrudní páteř, jsou spojena nikoliv pevně, ale kloubně a umožňují tak určitý rozsah pohybu, který se využívá pro dýchání.
Pro orientaci na hrudních koši používáme přední žeberní oblouk, zadní dolní žebra, Th-L přechod, hrudní kost a sval bránice. Bránice je uložená na spodku hrudního koše. To je jeden z důvodů, proč máme nastavený hrudní během cvičení v neutrální pozici. Bránice následně může fungovat lépe ve své posturální funkci a kvalitněji nám bude pracovat střed těla. Postavení hrudního koše v neutrální pozici je podobné, jako u pánve – je to pozice, kdy je v harmonii přední i zadní strana těla. Hrudník se může nacházet v nádechovém (inspiračním) postavení nebo ve výdechovém postavení. Obojí má za následek trupovou nestabilitu.
Hrudník se snažíme udržovat pružný tak, aby mohl být ideálně v neutrálním postavení. Snažíme se dosáhnout separovaného pohyb hrudníku od hrudní páteře. To znamená, že se při nádechu neprohneme v páteří, ale pouze se rozšíří hrudní koš. Při výdechu se neohneme, ale pouze se hrudní koš stáhne zpět. To je nám umožněno, pokud jsou hrudník a žeberní skloubení pružná a nejsou staženy přiléhající svaly (prsní, skalenové a horní fixátory lopatek).
Pouze u volného hrudníku může dojít při aktivaci bránice k rozšíření hrudního koše a tím k rozšíření mezižeberních prostor (nejvíce mezi dolními žebry)
Zdroj: P.Kolář et.al Rehabilitace v klinické praxi
